Countess Elizabeth Bathory

Ovlivnila spoustu skupin, ARAKAIN, XIII. STOLETÍ a nejvíce asi Qurtona ze samotných BATHORY.
Transylvánský upír, jak ji titulují dějiny se narodila někde v rozmezí roků 1560 - 1561. Datum její smrti je ale znám přesně - 21.srpna 1614 v prostřed hluboké černé noci, jak se na tuto osobnost sluší a patří. Čím byla tak slavná, že její mýtus a legenda přežívají do dneška? Její život provází přes 600 umučených a mrtvých dívek. Tam, někde v prostřed Slovenska, nedaleko Malacek se nachází malebná vesnička Sološnica a nad ní se tyčí trosky kdysi hrdého hradu - Pálavy. Ano, zbylé ruiny hradu pamatují časy, kdy tudy chodila Elizabeth. Aristokratická rodina Báthoryů je odnoží Hun Gutkeled klanu, která měla moc nad celou střední a východní Evropou ( dnešní Polsko, Slovensko, Rumunsko a Maďarsko). Přijali jméno podle svých statků a jmění - Bathory znamená udatný. Jejich moc sílí a vrcholu dosahuje v pol. 16. století, ale v roce 1658 umírá poslední potomek tohoto rodu a s ním vymírá i celý rod.
Do tohoto klanu Bathoryových patří politici, králové, princezny, soudci. Velmi urozená a vznešená je rodina Bathoryů. Bohužel pro jejich rod jsou typické svatby mezi sebou v rodině a tak nastává degenerace rodu. Nejsou tu vyjímky záchvatů, psychózy, ale také notorický sadismus.
Elizabeth - neboli česky Alžběta. Byla krásná, absolutně dokonalé tělo, zdravá, vysoká a štíhla, křehounká a už od dětsví aktivní. Sama byla pyšná na svou krémovou pokožku. Bohužel její sociální statut nikdy nedorostl jejího těla. Její duše byla zatížená krutostí, mstivostí a zcela bez citu.
Jako 15-ti letou jí provdávají 8. 5. 1575 za Františka Nádašdyho a narodilo se jí 5 dětí. Tento sňatek jí dostal ještě výše na politickém a aristokratickém žebříčku. Brzy podléhá nudě a pochybným radovánkám. Po svatbě se z ní stává lady z hradu Csejthe, který je postaven hluboko v Karpatech (dnešní Rumunsko). Místo je dnes známé pod názvem Transylvánie.
Rumunsko - země mnoha hrůzných legend o upírech, vlkodlacích. Byla a je naprosto nevzdělaná země, kde lidé pouze dřeli na svou obživu, byli prakticky zcela bez vzdělání. Země, kde se zastavil pokrok. Nevzdělanost prostých lidí je příčinou mnoha zkazek, jelikož si je neuměli vysvětlit obyčejné přírodní zákony, dostávají nadpřirozenou podobu.
Lady se stěhuje na hrad hluboko v Karpatech. Hrad je ponurý, temný a chladný, místo samo je zcela zapomenuté. Jen dole v podhradí je malá vesnička. Manžel se věnuje svému povolání politika a vojevůdce. Mladá a krásná Elizabeth se začíná nudit a podléhat depresím. Hledá náplň svých dlouhých, nudných dnů. Začíná podporovat pochybné umění, různé čarodějnictví, alchymisty a vše, co se dotýká Satanismu. V zemi probíhá krutá válka, sténání a řev raněných je rajskou hudbou pro ouška hraběnky. Pohled na krev v ní probouzí vášeň. Elizabeth brzo zjistí, že není v rodině sama, kdo má stejné záliby. Její teta je stejného ražení. Obě milují křik a krev. Krev - to je pro ní zábava. Miluje bičování tváří v tvář týranému, aby mohla sledovat bolestivý výraz tváře. Začíná pociťovat i silnou sexuální rozkoš, kterou v ní nikdy neprobudili muži.
Její manžel umírá roku 1604 a ihned si nachází milence. Zrcadlo však stále ukazuje zřetelnější stopy stárnutí - je jí 43 let. Přichází doba, kdy se má stát královnou Polska. Mluví a píše 4 jazyky, je vzdělaná - zatímco princ Transylvánie je negramot, který se pravidelně koupe 1x ročně a to na svoje narozeniny.
U Elizabeth se začínají projevovat morbidní ješitnost a sexuákní zvrácenost, s kterou se vůbec netají. Miluje noc, kdy se oddává neřestným orgiím, aby zapomněla na kruté stárnutí. Jednou viděla mladou služku, jak se prohlíží v zrcadle. Zaťala nehty do jejího krku a s úžasem prožívá nejen silný orgasmus, ale i krásný pocit, když krev stříká na její tvář. Sama sobě přísahá, že tam, kam dopadla krev je její pokožka mladší. Raduje se, že našla elixír mládí, který dokáže uchovat její krásu. Chce se vykoupat v krvi, nebo jí i pít a je zvědavá na účinek.
Brzy zatahuje do své bizardní zábavy i Dorothu Szentes, která s pochybnými čarodějnicemi po nocích ve vesničkách loví vhodné dívky. Každá nová várka dívek na hrad je zavěšena v temném sklepení na řetězy. Je jim podříznuto odborně hrdlo a všechna krev zachycena pro krvavou lázeň. Elizabethino šílenství dostupuje vrcholu. Už jí nestačí dívat se na mučení a zneuctěné dívky, na jejiž tělech řádí ty nejhorší vyvrhelové armády. Sama si lehá na zmučená, přesto ještě živá těla a vykusuje z nich maso, jazyk, ženství a celá od krve prožívá silný orgasmus, který přechází v záchvat až do bezvědomí.
Dívek je málo a v okolí se už cosi šeptá o hrůzném hradě. Není problém ještě nevzdělané vesničany udržet na uzdě něčím tajemným, nadpřirozeným. V roce 1609 zakládá hraběnka na hradě akademii a nabízí dívkám vzdělání. Za pomocí svých pomocnic zabavují dívky života, kdy morbidní sexuální fantazie nezná hranic. Začíná pít i dětskou krev a žije zcela ve svém vlastním zvráceném světě, kde je stále mladá a krásná. Všechno jednou končí a tak při jedné obzvlášť hnusné orgii vyhazují 4 zohavená těla, zbavená všech znaků ženy a zcela bez krve dolů z hradu, kde je nachází vesničané a poznávají v nich studentky. Matyáš II. ihned nařizuje proces s Elizabeth a jejími kumpány. Alžběta nezapírá ani jednu obět a má přesnou evidenci. Uši soudců nikdy neslyšely tolik krutosti a bestiality, když chladnokrevně líčí Alžběta svoje činy a popisuje způsoby, kterými mučila své oběti. Dostali se až k číslu 600. Elizabeth byla už v tomto stádiu zcela nepříčetná a byla si jista svou beztrestností pro svůj původ. Vždyť oběti byly pouze chudé dívky a ona je příbuzná krále.
Rozsudek padl 7. 1. 1611 - Helena Jó a Dorothy Szentés byly odsouzeny k upálení za živa, před tím jim kat železnými klěštěmi uštípal prsty u nohou.
Jána Ujváryho - Fricka, svým znetvořeným tělem neměl u dívek v životě šanci, tak tady se vyžíval v bizardním znásilňování a mučením svázaných dívek. Jeho ráda sledovala Elizabeth při odporné akci a je s podivem, že i jeho si nejednou vzala na lože. Kráska a netvor. Byl sťat a jeho tělo hozeno na hranici ke služkám.
Myjavská majernice byla upálena zaživa 24. 11. 1611 v Bytči.
Samotná coutness Elizabeth Bathory k smrti odsouzena nikdy nebyla. 17. 4. 1611 jí král Matyáš odsoudil k doživotnímu vězení na jejím hradě.
Alžběta umírá v jedné hluboké noci 21. srpna 1614 na čachtickém hrdaě, který už nikdy neopustila. Dne 25. 11. 1614 (tak dlouho po smrti!) je pochována v čachtickém kostele. Podle deníku Juraje Závodského zemřela náhle. Zda se u ní v poslední hodině probudilo svědomí, to už nikdy vědět nebudeme. Je ale zajímavé, že pozůstatky ani rakev Alžběty Bathoryové se NIKDY nenašly.
Není ani bez zajímavostí, že ač roku 1658 vymírá celý rod, přesto se Maďarsku objevil zcela neznámý spisovatel Andrász Bartoldy (bývalý archivář) který napsal knihu o životě Elizabeth. Kniha jde do takových podrobností a drží se neuvěřitelně detailních faktů, že je zarážející, odkud čerpá spisovatel informace. Rodinná kronika rodiny Bathoryových se nikdy nenašla a nikdy nebyla svěřena nikomu, kdo nebyl členem této rodiny. Zarážející je i podobnost jména - Bartoldy - Bathory.