Countess Elizabeth
Bathory
Ovlivnila spoustu skupin, ARAKAIN, XIII. STOLETÍ a nejvíce asi
Qurtona ze samotných BATHORY.
Transylvánský upír, jak ji titulují dějiny se narodila někde
v rozmezí roků 1560 - 1561. Datum její smrti je ale znám přesně
- 21.srpna 1614 v prostřed hluboké černé noci, jak se na tuto
osobnost sluší a patří. Čím byla tak slavná, že její mýtus
a legenda přežívají do dneška? Její život provází přes
600 umučených a mrtvých dívek. Tam, někde v prostřed
Slovenska, nedaleko Malacek se nachází malebná vesnička Sološnica
a nad ní se tyčí trosky kdysi hrdého hradu - Pálavy. Ano,
zbylé ruiny hradu pamatují časy, kdy tudy chodila Elizabeth.
Aristokratická rodina Báthoryů je odnoží Hun Gutkeled klanu,
která měla moc nad celou střední a východní Evropou ( dnešní
Polsko, Slovensko, Rumunsko a Maďarsko). Přijali jméno podle
svých statků a jmění - Bathory znamená udatný. Jejich moc sílí
a vrcholu dosahuje v pol. 16. století, ale v roce 1658 umírá
poslední potomek tohoto rodu a s ním vymírá i celý rod.
Do tohoto klanu Bathoryových patří politici, králové,
princezny, soudci. Velmi urozená a vznešená je rodina Bathoryů.
Bohužel pro jejich rod jsou typické svatby mezi sebou v rodině
a tak nastává degenerace rodu. Nejsou tu vyjímky záchvatů,
psychózy, ale také notorický sadismus.
Elizabeth - neboli česky Alžběta. Byla krásná, absolutně
dokonalé tělo, zdravá, vysoká a štíhla, křehounká a už
od dětsví aktivní. Sama byla pyšná na svou krémovou pokožku.
Bohužel její sociální statut nikdy nedorostl jejího těla.
Její duše byla zatížená krutostí, mstivostí a zcela bez
citu.
Jako 15-ti letou jí provdávají 8. 5. 1575 za Františka Nádašdyho
a narodilo se jí 5 dětí. Tento sňatek jí dostal ještě výše
na politickém a aristokratickém žebříčku. Brzy podléhá
nudě a pochybným radovánkám. Po svatbě se z ní stává lady
z hradu Csejthe, který je postaven hluboko v Karpatech (dnešní
Rumunsko). Místo je dnes známé pod názvem Transylvánie.
Rumunsko - země mnoha hrůzných legend o upírech, vlkodlacích.
Byla a je naprosto nevzdělaná země, kde lidé pouze dřeli na
svou obživu, byli prakticky zcela bez vzdělání. Země, kde se
zastavil pokrok. Nevzdělanost prostých lidí je příčinou
mnoha zkazek, jelikož si je neuměli vysvětlit obyčejné přírodní
zákony, dostávají nadpřirozenou podobu.
Lady se stěhuje na hrad hluboko v Karpatech. Hrad je ponurý,
temný a chladný, místo samo je zcela zapomenuté. Jen dole v
podhradí je malá vesnička. Manžel se věnuje svému povolání
politika a vojevůdce. Mladá a krásná Elizabeth se začíná
nudit a podléhat depresím. Hledá náplň svých dlouhých,
nudných dnů. Začíná podporovat pochybné umění, různé čarodějnictví,
alchymisty a vše, co se dotýká Satanismu. V zemi probíhá
krutá válka, sténání a řev raněných je rajskou hudbou pro
ouška hraběnky. Pohled na krev v ní probouzí vášeň.
Elizabeth brzo zjistí, že není v rodině sama, kdo má stejné
záliby. Její teta je stejného ražení. Obě milují křik a
krev. Krev - to je pro ní zábava. Miluje bičování tváří v
tvář týranému, aby mohla sledovat bolestivý výraz tváře.
Začíná pociťovat i silnou sexuální rozkoš, kterou v ní
nikdy neprobudili muži.
Její manžel umírá roku 1604 a ihned si nachází milence.
Zrcadlo však stále ukazuje zřetelnější stopy stárnutí -
je jí 43 let. Přichází doba, kdy se má stát královnou
Polska. Mluví a píše 4 jazyky, je vzdělaná - zatímco princ
Transylvánie je negramot, který se pravidelně koupe 1x ročně
a to na svoje narozeniny.
U Elizabeth se začínají projevovat morbidní ješitnost a sexuákní
zvrácenost, s kterou se vůbec netají. Miluje noc, kdy se oddává
neřestným orgiím, aby zapomněla na kruté stárnutí. Jednou
viděla mladou služku, jak se prohlíží v zrcadle. Zaťala
nehty do jejího krku a s úžasem prožívá nejen silný
orgasmus, ale i krásný pocit, když krev stříká na její tvář.
Sama sobě přísahá, že tam, kam dopadla krev je její pokožka
mladší. Raduje se, že našla elixír mládí, který dokáže
uchovat její krásu. Chce se vykoupat v krvi, nebo jí i pít a
je zvědavá na účinek.
Brzy zatahuje do své bizardní zábavy i Dorothu Szentes, která
s pochybnými čarodějnicemi po nocích ve vesničkách loví
vhodné dívky. Každá nová várka dívek na hrad je zavěšena
v temném sklepení na řetězy. Je jim podříznuto odborně
hrdlo a všechna krev zachycena pro krvavou lázeň. Elizabethino
šílenství dostupuje vrcholu. Už jí nestačí dívat se na mučení
a zneuctěné dívky, na jejiž tělech řádí ty nejhorší
vyvrhelové armády. Sama si lehá na zmučená, přesto ještě
živá těla a vykusuje z nich maso, jazyk, ženství a celá od
krve prožívá silný orgasmus, který přechází v záchvat až
do bezvědomí.
Dívek je málo a v okolí se už cosi šeptá o hrůzném hradě.
Není problém ještě nevzdělané vesničany udržet na uzdě něčím
tajemným, nadpřirozeným. V roce 1609 zakládá hraběnka na
hradě akademii a nabízí dívkám vzdělání. Za pomocí svých
pomocnic zabavují dívky života, kdy morbidní sexuální
fantazie nezná hranic. Začíná pít i dětskou krev a žije
zcela ve svém vlastním zvráceném světě, kde je stále mladá
a krásná. Všechno jednou končí a tak při jedné obzvlášť
hnusné orgii vyhazují 4 zohavená těla, zbavená všech znaků
ženy a zcela bez krve dolů z hradu, kde je nachází vesničané
a poznávají v nich studentky. Matyáš II. ihned nařizuje
proces s Elizabeth a jejími kumpány. Alžběta nezapírá ani
jednu obět a má přesnou evidenci. Uši soudců nikdy neslyšely
tolik krutosti a bestiality, když chladnokrevně líčí Alžběta
svoje činy a popisuje způsoby, kterými mučila své oběti.
Dostali se až k číslu 600. Elizabeth byla už v tomto stádiu
zcela nepříčetná a byla si jista svou beztrestností pro svůj
původ. Vždyť oběti byly pouze chudé dívky a ona je příbuzná
krále.
Rozsudek padl 7. 1. 1611 - Helena Jó a Dorothy Szentés byly
odsouzeny k upálení za živa, před tím jim kat železnými klěštěmi
uštípal prsty u nohou.
Jána Ujváryho - Fricka, svým znetvořeným tělem neměl u dívek
v životě šanci, tak tady se vyžíval v bizardním znásilňování
a mučením svázaných dívek. Jeho ráda sledovala Elizabeth při
odporné akci a je s podivem, že i jeho si nejednou vzala na lože.
Kráska a netvor. Byl sťat a jeho tělo hozeno na hranici ke služkám.
Myjavská majernice byla upálena zaživa 24. 11. 1611 v Bytči.
Samotná coutness Elizabeth Bathory k smrti odsouzena nikdy
nebyla. 17. 4. 1611 jí král Matyáš odsoudil k doživotnímu vězení
na jejím hradě.
Alžběta umírá v jedné hluboké noci 21. srpna 1614 na čachtickém
hrdaě, který už nikdy neopustila. Dne 25. 11. 1614 (tak dlouho
po smrti!) je pochována v čachtickém kostele. Podle deníku
Juraje Závodského zemřela náhle. Zda se u ní v poslední
hodině probudilo svědomí, to už nikdy vědět nebudeme. Je
ale zajímavé, že pozůstatky ani rakev Alžběty Bathoryové
se NIKDY nenašly.
Není ani bez zajímavostí, že ač roku 1658 vymírá celý
rod, přesto se Maďarsku objevil zcela neznámý spisovatel Andrász
Bartoldy (bývalý archivář) který napsal knihu o životě
Elizabeth. Kniha jde do takových podrobností a drží se neuvěřitelně
detailních faktů, že je zarážející, odkud čerpá
spisovatel informace. Rodinná kronika rodiny Bathoryových se
nikdy nenašla a nikdy nebyla svěřena nikomu, kdo nebyl členem
této rodiny. Zarážející je i podobnost jména - Bartoldy -
Bathory.